Originální kulová puma typ I kalibr 100 mm výrobce Zeveta Bojkovice.

Rozdíl mezi typem I a II byl v počtu obsažených světlic. V obou případech se jednalo se o stejný kalibr tedy 100 mm.

Typ I = 24 ks světlic typ Petit 10 x 15 mm v barvách: bílá, červená, žlutá, zelená.

Typ II = 16 ks světlic rozměru 22 x 13 mm v barvách: modrá, stříbrný chvost, zlatý chvost, třpytka.

Naše muzeum disponuje kulovou pumou typ I v barvě bílá.

Přesný vnější průměr je 89 mm i když  snad všude se odjakživa uvádělo 100 mm popř. 4″ lidově řečeno „stovka“

Obsah světlic typ Petit je v našem případě přesně 24 ks. Jedná se o ty stejné určené prvotně pro signální střelivo – hliníkové nábojnice 26,5 mm.

Kulová puma sestává  ze dvou stmelených polokoulí z tvrzeného papíru. Oba kusy polokoulí jsou na povrchu pumy přelepeny slabým proužkem krepového papíru. Uvnitř pumy je vložen slabý proužek tvrdšího papíru ke kterému jsou obě polokoule přilepeny. Uvnitř pumy je papírová přepážka z papíru a polystyrenu, která oba kusy od sebe odděluje.

Světlice jsou pouze ve spodní části polokoule tzn. tam kde je zpožďovač.

Je důležité zmínit, že pumy Zevety jak kulové tak ty válcové neměly uvnitř žádný prach pro rozbuch (rozhoz) světlic. Moderně by se dalo říct „Burst charge“. To je také důvod proč všechny barevné pumy se rozlétly do efektu téměř bezhlučně. Jen to jakoby šustilo. Celý obsah světlic byl vržen jedním směrem. Jednalo o největší světelný ohňostrojný efekt té doby.

Uvnitř totiž nebylo nic co by způsobilo „explozi“ ve smyslu např. jako je u zábleskové slože.

Moderní čínské pumy obsahují tzv. „Burst charge“ – jedná se nejčastěji o rýžové plevy obalené vrstvou černého prachu. Na jihu Evropy se nejčastěji používá k tomuto účelu korek, který je obalený vrstvou černého prachu.

V případě pumy Zevety šlo pouze o tenkou vrstvu černého prachu, který byl přilepen uvnitř ve spodní části u zpožďovače jak je vidět na fotografiích.

Puma měla klasický komunikační svod na jejímž konci byla Ženijní zápalnice zajištěna nalisovanou hliníkovou dutinkou. Náš exponát je roku výroby 1972.

Kulové pumy se nabíjely nejčastěji do ocelových moždířů. V případě válcových pum „italských“ jiná varianta z bezpečnostních důvodů ani nebyla možná. Nabíjení se proádělo buď samostatně v dostatečné a bezpečné vzdálenosti od sebe

a nebo se z možířů tvořilo tzv. hnízdo pro hromadný odpal