Pražský pyrotechnik Bohumil Hájek

Pan Bohumil Hájek byl první pražský koncesovaný pyrotechnik, majitel obchodu se zábavní pyrotechnikou a zakladatel továrny na pyrotechnické výrobky v Přemýšlení u Prahy. Pořadatel a přímý zhotovitel tradičního pražského Svatojánského ohňostroje i mnoha dalších. Chemicko-pyrotechnická továrna pana Bohumila Hájka vyráběla pyrotechniku všeho druhu. Od klasických vánočních prskavek přes ohňostroje až po munici pro armádu. B. Hájek pyrotechnická továrna ve Zdibech u Prahy, která pro československou armádu dodávala signální rakety používané v systému pohraničního opevnění, Eruptiva, prodejna pyrotechnických výrobků v Praze, která mimo jiné dodávala své výrobky také do Itálie.

Níže můžete vidět fotografie z různých období. Např. náboje kalibr 26,5 mm (rok výroby 1938), vánoční prskavky, reklamní česko-německý katalog z první republiky na žertovné předměty či fotografie vizitky nebo zbrojní licence, ukázka ohňostroje v Praze roku 1938 k příležitosti oslavy výročí založení Sociálně demokratické strany.

Z publikace: Praha ve dne v noci z roku 1904

• Přiblíží se konečně večer, kdy vypuštěn bude na Vltavě ohňostroj, dnes hlavní svatojanská atrakce venkovanů i Pražanů. Dávno než snese se soumrak nad Prahou, ob sazeno jest hustě nábřeží Františkovo davy lidu, v nichž pestří se národní kroje, na agátech tu stojících visí uličníci jako housenky. V oknech protějších domů hlava se tísní na hlavě. Krém pražské společnosti za větší vstupné má přístup na severní špici Žofínského ostrova, na ostrov Střelecký jen členové městské rady a sboru obecních starších a pak snad střelecké sbory. Ohněstrůjce, či jak moderně se ozve, pyrotechnik Hájek vypálí ohňostroj, jehož podrobný program dva dni před tím každý může čísti v novinách. Tak zpravidla o půl deváté, když se již hezky setmělo a na nábřežích davy hučí jako z dálky se blížící bouře, zaduní na ostrově rány z hmoždíře myslím, že bývá jich osm jako aviso, že rachejtle začínají. Na chvíli se masy utiší, všecko je v očekávání, co přijde Hle! Zasyčí to pojednou vzduchem, jako když se trhá plátno, a tmou prolétne dlouhá svítící čára, stopa po vypuštěné raketě Čím výše, tím více se kloní na některou stranu její oblouk, až konečně ohnivá koule na moment se zastaví, aby ve chvíli se značnou ranou se rozprskla v ně kolik menších, jež jako žhavé jiskry padají nazpět na hladinu Vltavy, lesknoucí se jako hlazený turmalín. Při vypuštění i při rozprsknutí ozve se z hrdel diváctva hlasité „Á“, sem tam výkřiky a kritiky pánů uličníků, kteří na každé rachejtli něco najdou. Rachejtle střídají se se sluncem, s ohnivými hady, všelijakými figurami a nápisy a končí obyčejně svatováclavskou korunou. Po každém čísle není konce jásotu. Dříve, dokud ohňostroje byly dosti drahé a vzácné, budívaly značný údiv venkovanů a zejména venkovanek, jimž se smávali pověstným výkřikem: „Anka, hele rachomejtle.“ Ale teď jsou již naši venkované vykoukaní a spíše vysmějí se Pražákům, že si musi opatřovat purkmistry z venkova Poslední hvězdička na koruně svatováclavské pohasia, nastává rozchod a cesta k domovu.