Historie a vývoj raketových motorků v Dubnici nad Váhom

Vývoj raketových motorků (RM) v bývalém Československu byl zahájen v roce 1966, a to na základě rostoucí poptávky po bezpečných a výkonných motorech pro raketové modelářství. K impulzu významně přispěla soutěž Dubnický Máj, které se poprvé účastnili i soutěžící ze Spojených států amerických se svými motorky značky Estes. Tato událost se stala impulsem pro domácí vývoj.

Na vývoji raketových motorků v ZVS Dubnica nad Váhom se podíleli významní odborníci, mezi nimi zejména Ing. Pavol Šoltís, Ondrej Ziman, Aladár Páleník, Ing. Vachuda a Otakar Šaffek, který je považován za zakladatele raketového modelářství v rámci Svazarmu.

Sériová výroba byla zahájena v roce 1967 v podniku Adast Dubnica nad Váhom. Papírové dutinky pro výrobu motorků původně pocházely z Blanických strojíren ve Vlašimi (S/B Sellier & Bellot), kde byl tehdy ředitelem Ing. Miloš Nedvěd. Jako palivo se používal černý prach s označením PDF, který dodávala Synthesia Semtín v Pardubicích.

Na počátku 70. let minulého století dosahovala výroba raketových motorků v Dubnici nad Váhom úctyhodných 200 000 kusů ročně. Ve stejném období šlo zároveň o jediné raketové motory v Evropě vyráběné továrním způsobem. Kvalita těchto motorků byla srovnatelná s produkcí amerických výrobců, zejména firmy Estes. Originální konstrukce spalovací komory zajišťovala dlouhodobou funkčnost motorů při skladování ve vhodných podmínkách.

Výroba raketových motorků v závodě Dubnica nad Váhom byla ukončena v roce 1992.

Začátky raketového modelářství a cesta k civilní pyrotechnice v Československu

V roce 1962 byl v Praze založen „Klub raketových modelářů Svazarmu“, který se stal zásadním milníkem pro rozvoj raketového modelářství v bývalém Československu. Tento fascinující sport, spojující technickou tvořivost s dobrodružstvím, nabízel nejen smysluplné trávení volného času mládeže, ale také představoval jednu z mála legálních cest, jak se v tehdejší ČSSR dostat ke speciální civilní pyrotechnice. V období, kdy byla výroba klasické zábavní pyrotechniky z politických a bezpečnostních důvodů prakticky neexistující, tvořily raketové modelářství a obliba vánočních prskavek či kapslí výjimku na trhu s pyrotechnikou.

Modelářství zde bylo na samém počátku a základním problémem byl tehdy zásadní nedostatek vhodných raketových motorů. Jejich vývoj započal v pardubickém podniku Synthesia Semtín, kde pod vedením Ing. Františka Rumlera vznikaly první motorky určené speciálně pro modelové rakety. Tyto motory, původně o průměru 22 mm, měly plášť z kartitu a jako tuhé pohonné hmoty (TPH) využívaly černý střelný prach.

Pro modely letadel s pohonem nízkotlakým raketovým motorem se začal vyrábět populární motorek „Synjet S2“, který se stal vzorem pro další vývoj. Právě zde se začíná psát příběh československé modelářské pyrotechniky, do které se později významně zapsala také ZVS Dubnica nad Váhom – přední výrobce raketových motorů nejen pro modelářské účely.

V pardubickém Semtíně se zároveň s vývojem samotných motorků vyráběly i tablety tuhé pohonné hmoty (TPH), které tvořily jejich srdce. Motorek „Synjet S2“ byl přímou inspirací americkým vzorem – legendárním motorkem Jetex, jenž byl poprvé uveden na trh v roce 1947 společností Wilmot, Mansour & Company ve Velké Británii a následně dále rozvíjen i v USA. Jetex se stal po druhé světové válce průkopníkem v oblasti pohonu modelových letadel a jeho principy byly klíčové i pro československý vývoj.

Tablety TPH vyráběné v Semtíně svou konstrukcí a složením odpovídaly tehdejším světovým trendům. Umožnily nejen rozšíření raketového modelářství mezi širší veřejnost, ale také položily základy pro další výzkum a výrobu malých raketových motorů v Československu. Tento pokrok otevřel dveře i dalšímu vývoji, který v budoucnu přivedl na scénu významného výrobce – ZVS Dubnica nad Váhom.

Motorek Synjet S2 se vyznačoval jednoduchou, ale účelnou konstrukcí. Skládal se z hliníkové spalovací komory, ocelového tryskového dna, několika těsnicích prvků a ocelové spony, která držela celý motor pohromadě a zároveň fungovala jako tlaková pojistka proti roztržení komory při provozu. Před startem se do spalovací komory vložila tableta tuhé pohonné hmoty (TPH) a zápalnice. Sestavený motor byl následně upevněn do držáku v modelu, přičemž zápalnice čněla ven skrz trysku.

Start probíhal tak, že po zapálení zápalnice a rozhoření TPH byl model vypuštěn – obvykle klasickým hodem rukou. Po spálení celé pohonné náplně pokračoval model v letu jako kluzák. Výhodou tohoto řešení byla opakovaná použitelnost samotného motoru – stačilo vyměnit tabletu TPH a zápalnici.

Počátkem 70. let byla však výroba motorů řady „S“ v Semtíně ukončena. V této době se na poli výroby raketových motorů začali prosazovat i další výrobci. Mezi nejvýznamnější patřil závod všeobecného strojárstva, národní podnik ZVS v Dubnici nad Váhom. Právě zde spatřily světlo světa první motory s názvem „Adast“, které využívaly jako pohonnou látku lisovaný černý prach. Tato etapa znamenala zásadní krok v dostupnosti raketových motorů pro modelářskou veřejnost nejen v Československu, ale i v dalších zemích východního bloku.

V roce 1966 byla v závodě ZVS Dubnica nad Váhom ukončena výroba raketových motorů Adast o průměru 22 mm a pozornost se přesunula k novějším motorům o průměru 18 mm s papírovým pláštěm. Tento přechod znamenal nejen modernizaci technologie, ale také větší bezpečnost a dostupnost pro širokou škálu modelářů. Postupem let se zde vyvinulo a vyrábělo mnoho různých typů motorů pro modelářské rakety, jak dokládají i fotografie v galerii níže.

S nástupem 90. let a rozpadem socialistického hospodářství došlo v Dubnici nad Váhom k zásadní změně výrobního programu. Téměř okamžitě po revoluci zde započala produkce zábavní pyrotechniky určené pro civilní trh. Mezi vůbec první výrobky z tohoto období patřila petarda nesoucí název „Maska“. Název vznikl jako originální složenina příjmení dvou hlavních vývojářů – Ing. Masára a Ing. Kanócze – kteří stáli u zrodu porevoluční pyrotechnické výroby v Dubnici. Tento inovativní přístup a rychlá adaptace na nové tržní podmínky položily základy dlouholeté tradice výroby zábavní pyrotechniky v tomto regionu.

Petarda „Maska“ byla zhotovena z tvrdého kartonového papíru. Její konstrukce byla jednoduchá, ale účinná: vnější průměr dutinky činil 8 mm, vnitřní průměr 6 mm a délka dutinky byla 5 cm. Jako náplň byla použita záblesková slož složená z chloristanu draselného (KClO4) a hliníku (Al), která zajišťovala silný zvukový i světelný efekt.

Spodní část petardy byla uzavřena pevnou papírovou zátkou. Vrchní část byla opatřena černou ženijní zápalnicí typu Bickford, která sloužila k bezpečnému a spolehlivému odpálení. Zápalnice byla pro lepší iniciaci často seříznuta pod určitým úhlem, aby byl zajištěn snadnější zážeh. Pro ještě vyšší spolehlivost se na její konec přikládala hlavička zápalky, která se před samotným odpálením škrtla o krabičku zápalek.

Jelikož se jednalo o výrobek zábavní pyrotechniky, byl vršek zápalnice opatřen tzv. nápalem škrtací směsi. Tento povrch umožňoval zapálení petardy pouhým škrtnutím, což výrazně zjednodušilo použití a zvýšilo komfort uživatelů.

Mezi další výrobky ZVS Dubnica nad Váhom patřily také ohňostrojné rakety různých barev, které rozšiřovaly nabídku pyrotechniky pro veřejnost a postupně si získaly značnou oblibu nejen v Československu, ale i v zahraničí.

Ohňostrojné raketky vyráběné v ZVS Dubnica nad Váhom pracovaly na principu modelářských raketových motorků, které byly vsunuty do papírové trubky. Rakety nabízely různé barevné efekty, přičemž efektní slože byly lisovány ve formě tablet. Horní část rakety byla zakončena zalepenou polystyrénovou špičkou, která chránila efektovou slož a zároveň zajišťovala lepší aerodynamiku při letu. Stabilitu letu zajišťoval klasický dřevěný stabilizátor.

K odpálení raket se používala tzv. modelářská plasticifikovaná zápalnice, která byla rovněž vyráběna v ZVS Dubnica pod vedením odborníků jako byli Ing. Jelínek, Ing. Staško, Ing. Nemček a pan Přistát. Tato zápalnice měla podobu tenkého měděného drátku s nánosem speciální pomalu hořící pyrotechnické slože, což umožňovalo bezpečné a spolehlivé zapalování.

Kromě ohňostrojných raketek s motorky vyráběla ZVS i řadu dalších modelů bez raketového pohonu, například různé druhy skládaček modelářských raket, které byly určeny pro modelářské obchody a hračkárny. Tyto produkty si získaly velkou oblibu mezi modeláři nejen v Československu, ale také v zahraničí.

Výroba zábavní pyrotechniky a modelářských motorků v ZVS byla nakonec ukončena po roce 1995–1996, a to především v důsledku masivní expanze levné čínské pyrotechniky na evropské trhy. Tato změna znamenala definitivní konec jedné významné výrobní éry v historii československé (a následně slovenské) pyrotechniky.

Děkuji za milá slova! Ano, mohu doplnit další zajímavé informace a rozšířit kontext na základě aktuálně dostupných zdrojů.

Další zajímavosti a rozšíření k historii ZVS Dubnica nad Váhom

Strategická poloha a význam během války:
Dubnica nad Váhom byla pro vybudování těžkého strojírenského závodu vybrána nejen kvůli své strategické poloze mimo hlavní průmyslové oblasti, ale také z důvodu snadnější možnosti utajení výroby a zajištění bezpečnosti před případnými útoky. Během druhé světové války zde byl závod pod německou správou a vyráběl širokou škálu zbrojní techniky, včetně součástí pro rakety V2 – což z něj činilo jeden z nejmodernějších podniků svého druhu ve střední Evropě.

Poválečná obnova a rozšiřování portfolia:

Po roce 1945 došlo nejen k obnově zničených provozů, ale také k diverzifikaci výroby. Kromě tradičního zbrojního programu začaly v Dubnici vznikat také mostní konstrukce, železniční lokomotivy, různé druhy stavebních a těžebních strojů, pásové traktory, průmyslové linky a zařízení pro chemický průmysl. Významnou součástí sortimentu zůstaly i nadále vojenské věže, modernizace bojových vozidel a výroba dělostřelecké munice.

Export a mezinárodní spolupráce:

ZVS Dubnica nad Váhom byla v době socialistického Československa jedním z klíčových exportérů zbrojní techniky do zemí Varšavské smlouvy, ale produkty z Dubnice směřovaly také do států Blízkého východu, Afriky či Latinské Ameriky. Po roce 1989 a přechodu na tržní hospodářství se závod intenzivně zapojil do procesů konverze zbrojní výroby a začal spolupracovat s partnery v rámci NATO.

Významné osobnosti a inovace:

V historii podniku působila řada významných inženýrů a konstruktérů, například Ing. Pavol Šoltís (raketové motory), ale také odborníci na balistiku, technologie tváření kovů i průmyslovou automatizaci. Díky vlastnímu výzkumnému a vývojovému zázemí byly v Dubnici vynalézány nové výrobní postupy a technologie, které nacházely uplatnění i mimo vojenský průmysl.

Současnost a perspektivy:

Dnes firma ZVS holding pokračuje v tradici výroby dělostřelecké munice, pyrotechnických komponentů, speciálního nářadí a inženýrských řešení pro obranný průmysl. Mezi hlavní zákazníky patří mj. armády členských států NATO. Velký důraz je kladen na inovace, modernizaci technologií a diverzifikaci výrobního portfolia. Společnost je součástí skupiny MSM Group, která sdružuje několik významných firem slovenského obranného průmyslu.

Zajímavost:

V areálu bývalého ZVS v Dubnici nad Váhom v současnosti sídlí i několik menších firem z oblasti strojírenství a výroby speciálních zařízení. V části areálu vzniklo rovněž technologické centrum zaměřené na výzkum a vývoj nových průmyslových technologií.