Semtex: Legendární česká plastická trhavina – kompletní příběh vynálezců a stoleté historie továrny Explosia

Odkryjte fascinující historii nejslavnější české výbušniny, dramatické osudy jejích vynálezců a století vývoje pardubického chemického průmyslu

Pardubice – město chemie a rodisko světového vynálezu

Pardubice jsou nazývány městem chemie díky dlouhé tradici chemického průmyslu a významným objevům, mezi které patří plastická trhavina Semtex. Tento český vynález, který změnil svět průmyslových i vojenských trhavin, stojí za prací českých chemiků Stanislava Brebery a Radima Fukátka v pardubické Explosii.

Historie založení továrny Explosia (1918-1924)

Potřeba samostatné výroby výbušnin

Po vzniku Československa v roce 1918 vznikla akutní potřeba samostatné výroby výbušnin pro obranu mladého státu. Před první světovou válkou se výbušniny vyráběly na území alpských zemí Předlitavska. Na českém a slovenském území byly de facto pouze dvě továrny: A. G. Dynamit Nobel v Bratislavě a menší továrna v Zámcích u Roztok.

Založení společnosti a výběr lokality

Po mnoha jednáních udělilo ministerstvo financí 27. února 1920 předběžné zmocnění k monopolní výrobě výbušných látek a 23. března 1920 se konala ustavující valná hromada Československé akciové továrny na látky výbušné Praha, od roku 1934 nazvané Explosia.

Domácí kapitál vlastnil 52 procent akcií továrny, zahraniční investoři pak zbylých 48 procent.

Ing. architekt V. Ježek, který během první světové války dojížděl pravidelně do Rybitví u Pardubic, si po válce vzpomněl na rovný a málo zalidněný terén mezi Rosicemi nad Labem a Rybitvím poblíž řeky Labe. Když však komise místo prozkoumala, bylo nevhodné kvůli přílišné vlhkosti a hustému zalidnění.

Když však chtěli oblast opustit, o kus dál zahlédli terén, který splňoval všechny podmínky: „Byl poměrně rozhlehlý a vhodná oblast pokračovala i za silnicí ‚v Horkách‘. Také osamělá poloha semtínských pozemků, poměrná izolovanost od obytných stavení, odvodňovací strouha a úplně polokruhové uzavření terénu lesem, to vše bylo tak nečekaně výhodné, že se oba členové komise rázem rozhodli prosazovat toto místo pro stavbu továrny proti všem předchozím návrhům.“

Výstavba továrny (1921-1924)

Na stavbě se začalo pracovat v roce 1921. Takto vzpomínal na své působení v továrně Ing. Otakar Rosam:

„V továrně byl jsem při zakládání, přijímání nutných dělníků k předběžným pracím při výrobě oplocení, stavbě vlečky, vyplácel dělníky, obhospodařoval pole a lesy, káceli jsme v lese místa pro tovární objekty, pro vlečku. Dříví získané kácením bylo z části spotřebováno při stavbě, z části srovnáno jako palivové dříví a spotřebováno na stojany pro parovody.“

Železniční koleje vedly do továrny hned od roku 1920, kdy se sem vozil jak materiál na stavbu, tak později zásoby surovin.

Na pozemku o rozloze 1,8 km² vyrostlo celkem 218 továrních objektů, 43 000 m² činila zastavěná plocha.

Organizace výroby podle barevného označení

Pro snadnější orientaci bylo provedeno přehledné rozlišení továrních oddělení písmeny a pořadovými čísly. Rozlišení napomáhaly i vnější znaky – užití různých barev při nátěrech oken, dveří:

• Oddělení „A“ – výroba nitroglycerinu a dynamitů (červený nátěr)
• Oddělení „B“ – výroba bezdýmných prachů (fialový nátěr)
• Oddělení „C“ – výroba Dynamonu (modrý nátěr)
• Oddělení „L“ – výroba černého prachu (zelený nátěr)

Raná produkce a první úspěchy (1922-1939)

Zahájení výroby

Hned na jaře roku 1922 začala výroba černého a zápalnicového prachu, v srpnu potom brány továrny opustily první tuny dynamonu. O rok později se výroba černého prachu rozjela naplno, přidal se i tritol a kyselina pikrová.

V oddělení L se vyráběl černý prach z dřevěného uhlí, které se získávalo destilací olšového dřeva a mlelo se se sírou. Pro civilní účely se vyráběl hrubozrnný trhací prach, jemnozrnný prach lovecký a zápalnicový. Pro vojenské účely se vyráběl trhací a tzv. časovací prach, který sloužil k výrobě dělostřelecké munice.

Rekordní rok 1930

V roce 1930 se poptávka po vojenském prachu zvýšila oproti roku předchozímu o 5 milionů korun a rok 1930 se do odbytu i výroby stal rokem rekordním.

Krize a obnova

V roce 1931 se důsledky krize projevily i v Explosii. O práci přišla téměř polovina zaměstnanců z tehdejších více než 1800. Ke zvýšení zaměstnanosti došlo opět na konci roku 1934, neboť čím dál více stoupal zájem o vojenské výbušniny.

Dva roky před vypuknutím války už továrna jela ve válečném provozu, počet zaměstnanců stoupl na čtyřnásobek oproti roku 1933.

Období druhé světové války (1939-1945)

Německá kontrola

Po okupaci se Explosia dostala pod nadvládu německého kapitálu a byla začleněna do německé válečné ekonomiky jako součást syndikátu Zbrojovky Brno pod přímou kontrolou Aktiengesellschaft Reichswerke Hermann Göring.

Hlavním akcionářem se stala Zbrojovka, zcela ovládaná německou kapitálovou skupinou, zůstávali zde ale také zástupci Živnobanky, České průmyslové banky, Société Centrale de Dynamite Paris nebo Imperial Chemical industries Ltd. London.

Změny ve výrobě

U výroby prachu, zápalek a nábojnic u vojenských výbušnin se z části přešlo od zavedených československých vzorů podle přání zákazníka na výrobu německých typů. Stoupala výroba nitrocelulózy, v rámci Explosie se začínaly vyrábět umělé hmoty, celuloid, celuloidová lepidla.

V roce 1941 Explosia přišla o mírový program výroby, zároveň byla zahájena nová produkce tritolu s použitím rafinace vykrystalizováním přímo z odpadní kyseliny.

Odpor a sabotáže

„V Explosii, stejně jako ve všech podnicích zbrojního průmyslu, byla snaha o jakékoliv narušování výroby nebo pořádku velmi riskantní, protože podnik byl díky svému vojenskému výrobnímu programu pod přísným dohledem. Přesto zde opakovaně proběhly letákové akce, docházelo k sabotážím, rozvíjela se i diverzní činnost. Za rozšiřování letáků byli zatčení mnozí pracovníci. Felix Mann, Jaroslav Dvořák a Bohumil Horák se již z vězení nevrátili.“

Největší tragédie války

K největšímu výbuchu za dobu existence oddělení B došlo 7. ledna 1944, kdy se vznítil prach v sušárně puškového prachu. Zemřelo deset dělníků a zničeny byly mohutnou explozí hned čtyři budovy.

Poválečný rozvoj a vznik Výzkumného ústavu (1945-1954)

Obnova po válce

Jeden týden po osvobození továrna nepracovala, pak se provoz opět rozjel. Podnik bylo potřeba postavit na nohy od úpravy výroby, zajištění surovin, až po očistu v řadách vedení podniku i zaměstnanců. Explosii převzal Národní zaměstnanecký výbor.

Po válce byl zřízen národní podnik Synthesia, chemické závody. Kromě Explosie a Synthesie se jeho součástí stala UMA a řada dalších menších chemických podniků.

Založení Výzkumného ústavu průmyslové chemie

Významnou součástí společnosti Explosia se stal Výzkumný ústav průmyslové chemie, který byl zřízen rozhodnutím ministerstva chemického průmyslu k 1. lednu 1954. Výzkumnému ústavu byla svěřena do správy výzkumná pracoviště národního podniku Synthesia a byli zde soustředěni odborníci z původního výzkumného oddělení.

Činnost VÚPCH plynule navázala na činnost Oddělení R a X, které byly pověřeny výzkumem, vývojem a zkoušením v rámci Explosie už od roku 1923.

Vývoj Semtexu: Od vojenského zadání k světovému úspěchu (1952-1965)

Supertajné zadání z roku 1952

V roce 1952 na základě požadavku Velitelství ženijního vojska byl zahájen výzkum a vývoj plastické trhaviny, která by mohla být zavedena do výzbroje armády. Byla požadována plastická trhavina s trhací účinností vyšší, než má lisovaný trinitrotoluen, tvárlivá i za nízkých teplot (-15°C), netvrdnoucí při teplotě nad 30°C a soudržná i při teplotě +50°C.

Výzkumem nové trhaviny byl pověřen Ing. Stanislav Brebera.

První úspěchy a vojenské zkoušky

Při vojenských zkouškách se dobře osvědčila plastická trhavina s označením Pl H 10. Na počátku roku 1953 byla schválena do výzbroje armády a v roce 1954 měla být zahájena její výroba.

Brizantní krystalická trhavina hexogen byla nahrazena trhavinou pentrit vyráběnou přímo v Semtíně, neboť hexogen se musel do Československa dovážet.

Přestěhování Brebery do Pardubic

V roce 1956 se Ing. Brebera přestěhoval do Pardubic a nastoupil do Výzkumného ústavu průmyslové chemie do skupiny vývoje trhavin.

Klíčové patenty

První patent na „pružnou plastickou pentritovou trhavinu pro táhlé odminovací nálože Táhlo A“ byl schválen 31. prosince 1959.

Další významný patent byl podán v březnu roku 1960 na „pružnou trhavinu pro táhlé nálože odminovacího prostředku Pruna 1“.

Poslední důležitý patent byl podán 31. prosince 1960 na „pevnou brizantní trhavinu Cihla“. Autory patentu byli Fukátko, Vacek, Brebera a Morávek. Tím byl dovršen vývoj základních plastických trhavin v Semtíně.

Průmyslové využití a název Semtex

V roce 1963 VÚPCH požádal o povolení používat plastickou trhavinu B1 také pro průmyslové účely, především pro výbuchové zpracování kovů pod názvem Formex 1 (Formable Explosive – tvarovatelná trhavina).

V roce 1965 byl Český báňský úřad v Praze požádán, aby trhavina Formex 1 pod názvem Semtex 1 byla zařazena do sortimentu průmyslových trhavin jako trhavina pro zvláštní použití.

Semtex je akronym pro Semtín Explosive, znamená tedy trhavinu vyrobenou v Semtíně. Byl míněn jako obecný název i pro další trhaviny určené pro zvláštní průmyslové použití s tím, že jednotlivé druhy těchto semtexů budou označovány číslem nebo písmeny.

Trhavina Semtex 1 po menších úpravách konzistence dostala označení Semtex 1A a vyrábí se dodnes.

Ing. Stanislav Brebera Csc. – vedoucí výzkumu s uznáním

Životopis a vzdělání

Ing. Stanislav Brebera, CSc. se narodil 10. srpna 1925 v Přelouči a zemřel 11. května 2012 v Pardubicích.

V roce 1936 nastoupil na pardubické gymnázium. Válečné studium bylo dramatické:

• Gymnázium původně nesídlilo na současné Dašické ulici
• Za okupace museli se dvakrát stěhovat kvůli německým okupantům
• První stěhování do budovy nynější elektrotechnické školy
• Druhé stěhování na náměstí Legií (dnes Univerzita Pardubice)

Konec roku 1943 byl kritický – byli odvedeni a hrozilo jim nasazení v Německu, nakonec však zůstali v Pardubicích. V roce 1944 mohl odmaturovat.

Rozhodování mezi chemií a filozofií

Po maturitě čekalo na mladého Breberu životní rozhodnutí. Jak sám vzpomínal: „Rozhodoval jsem se mezi chemií a filozofií. Zpočátku mě na gymnáziu zajímala spíš chemie, ale poté jsem se začal zajímat i o filozofii.“

Nakonec zvolil chemii – rozhodnutí, které změnilo nejen jeho život, ale také dějiny české vědy.

Vědecká kariéra

Po ukončení studia na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze nastoupil do vojenského technického výzkumného ústavu v Praze, kde mu byla svěřena práce na vývoji plastické trhaviny.

V roce 1956 se s rodinou přestěhoval do Pardubic a nastoupil do Výzkumného ústavu průmyslové chemie v Semtíně. Ústav v té době působil v rámci podniku Synthesia, zahrnující i závod Explosia – výrobce výbušnin.

Pedagogická činnost

Po vynálezu Semtexu se Brebera věnoval teoretickým pracím v oblasti plastických trhavin a pedagogické činnosti jako přednášející na Ústavu energetických materiálů na Univerzitě Pardubice.

Ing. Radim Fukátko CSc. – zapomenutý génius s tragickým osudem

Životopis a vzdělání

Ing. Radim Fukátko, CSc. se narodil 7. března 1929 ve Vysokém Veselí a zemřel 21. června 2022 ve věku 93 let.

V roce 1952 absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. V tomto roce začal pracovat ve VCHZ Synthesia n. p. na oddělení trhavin, kde byl pověřen vedoucím pracovníkem Stanislavem Breberou vyvinout novou verzi původní plastické vojenské trhaviny PLNP 10.

Klíčová role při vývoji Semtexu

Později se role obou kolegů obrátily a funkcí vedoucího pracovníka byl pověřen Radim Fukátko. Jako vedoucí výzkumník pracoval Radim Fukátko ve Výzkumném ústavu průmyslové chemie až do roku 1968.

Na patentním listu jsou uvedena jména Fukátka, Vacka, Brebery a Morávka jako autorů klíčového patentu.

Politická perzekuce po roce 1968

V roce 1968 byl z politických důvodů vyhozen z práce. Bohužel pro spoustu členů výzkumných týmů plastických trhavin přišel neslavný rok 1970 a vyrovnávání účtů z roku 1968. Někteří byli odejiti ze Semtína a do závodu se již nikdy jako výzkumníci a ani jako pracující nevrátili.

Svědectví o manuální práci

Podle ČT24: „Vynálezce semtexu se od 70. let musel živit manuální prací“. Fukátko pracoval v lomech, stal se stavbyvedoucím a nakonec vedoucím trhacích prací.

Jeho syn Boris vzpomíná: „Byla mu odepřena role výzkumníka, musel se živit rukama, a to těžce nesl.“

Radim Fukátko žil 54 let v anonymitě jako zapomenutý génius české vědy, přestože jeho vynález přinesl Československu obrovské zisky.

Doporučujeme dokument České televize

https://www.ceskatelevize.cz/porady/11091597618-ceske-zazraky/415235100081002/

Explosia během normalizace a moderní éry

Organizační změny

V devadesátých letech proběhly postupně organizační změny, které v roce 1997 vedly k rozhodnutí o převodu oddělení chemického inženýrství do Výzkumného ústavu organických syntéz, v roce 1999 pak ke vzniku Výrobně obchodní jednotky Explosia spojením výrobních oddělení Explosie (název obnoven v roce 1991), obchodního oddělení a VÚPCH.

Od roku 2002 je VÚPCH součástí akciové společnosti Explosia.

Státní vlastnictví

Po řadě složitých přípravných jednání vláda České republiky dne 23. ledna 2002 rozhodla o majetkové účasti v Explosia a.s. s cílem zabezpečit strategické zájmy obrany státu a vyloučit bezpečnostní rizika vyplývající z povahy její výzkumné a výrobní činnosti.

Současná výroba a produkty Explosie

Průmyslové trhaviny

Akciová společnost Explosia je v současné době mezinárodně známý a významný výrobce průmyslových trhavin, které vyváží do řady zemí Evropské unie i mimo ni.

V nabídce se dají najít:

• Sypké trhaviny dvojího typu – práškové (krystalický dusičnan amonný s TNT) nebo trhaviny typu DAP (směs granulovaného dusičnanu amonného a oleje)
• Emulzní trhaviny – průmyslové trhaviny s vynikající odolností vůči vodě
• Želatinované trhaviny – kategorie důlních skalních trhavin
• Důlně bezpečné trhaviny – pro těžbu uhlí v dolech s různou mírou nebezpečí výbuchu plynů

Bezdýmné prachy a munice

Explosia vyrábí také dva základní typy střelných prachů – jednosložkové (nitrocelulózové) a dvousložkové (nitroglycerinové) prachy s různým obsahem nitroglycerinu.

Pro speciální aplikace vyrábí rovněž trojsložkové prachy na bázi nitroguanidinu s hlavním použitím ve 155mm a 125mm tankové munici. Právě celospalitelné hnací náplně by se měly na přelomu stého výročí továrny stát jedním z hlavních pilířů společnosti Explosia.

Společnost nabízí pod značkou Lovex také prachy určené pro reloading, které jsou oblíbené u sportovních střelců.

Moderní bezpečnostní produkty

Výzkumný ústav průmyslové chemie, který je součástí společnosti Explosia a.s. a v roce 2019 oslavil 65. výročí své existence, přišel s prostředky určenými k boji proti terorismu:

Semtex Desintegrátor – speciální náložka určená pro „otevírání“ podezřelých zavazadel. V roce 2017 získal Semtex Desintegrátor ocenění na mezinárodním veletrhu obranných a bezpečnostních technologií IDET v Brně.

Detekční souprava DETEX – zvyšuje bezpečnost například na letištích nebo v logistických centrech. V roce 2019 si stejné ocenění z veletrhu odvezla také nová verze detekční soupravy DETEX.

Semtex Razor – ohebná kumulativní nálož určená k řezání konstrukcí a materiálů.

Vlastnosti a bezpečnostní opatření Semtexu

Současné označování

Semtex je plastická trhavina pro zvláštní použití, která obsahuje značkovací látku pro předvýbuchovou detekci. V roce 1981 byl zakázán její vývoz do rizikových oblastí. V roce 1989 byl export zcela zastaven, obnoven byl v roce 1991.

Od roku 1991 se již značkuje. V roce 2005 se pak tato hodnota zvýšila tak, aby obsah značkovací látky v trhavině byl na detekovatelné hladině po celou dobu její životnosti, to znamená v některých případech až po dobu 15 let.

Zneužití a mezinárodní opatření

Semtex se stal velmi populárním mezi teroristy, protože bylo velmi obtížné jej odhalit. Semtexu bývá připisován výbuch letu PanAm 103 v roce 1988, během kterého libyjští teroristé použili plastickou trhavinu k demolici osobního letadla Boeing 747 nad skotským městem Lockerbie, či bombový útok na ambasádu Spojených států v Nairobi v roce 1998.

Historické technologie a moderní výroba

Stoleté výrobní zařízení

Historickou záležitostí je výrobní zařízení, které mnohde funguje od začátku výrobní éry Explosie. Jedná se o zařízení určená pro výrobu černých prachů, která jsou v hojné míře vyrobena ze dřeva a dodnes nesou historické názvy pocházející ze mlýnů na mouku jako „třasák“, „korčák“.

Oblíbeným místem exkurzí je například kolový mlýn, nespisovně „koloběh“, pro mísení složek černých prachů a sypkých koloběhovaných trhavin. Tyto skvosty, kterých má Explosia celkem 16 kusů schopných chodu, spolu se strojovnou, ze které jsou tato zařízení ovládána, fungují od roku 1924.

Investice do modernizace

Důležitým okamžikem historie společnosti bylo navýšení základního kapitálu o 250 milionů korun v roce 2013. Zejména se jednalo o obnovení výroby velkorážové munice a modernizaci soustavy pro její výrobu v budově B 68.

100milionová investice nejen do strojního zařízení, ale do kompletně nové budovy a linky, vynesla Explosii na pozici světového hráče v oblasti celospalitelných modulů pro velkorážovou munici.

Tragédie a bezpečnost v historii továrny

První vážné nehody

První vážnou nehodou v továrně se stal výbuch při výrobě dynamonu 2. září 1924, při kterém zemřeli tři zaměstnanci. Tehdejší administrativní ředitel Explosia Otakar Rosam vzpomínal:

„V době, kdy jsem byl činným v Explosii, měli jsme pouze dvě větší explose. Jednu ve výrobě bezpečných výbušnin, kde byli tři mrtví, a jednu velkou explosi ve výrobě dynamitů, kde bylo pět mrtvých. Vdovám po zahynulých dělnících byly vypláceny značné obnosy a dětem každému po 10.000 korunách splatných po zletilosti.“

Největší tragédie v poválečné historii

Největší tragédii v poválečné historii továrny přinesl rok 1984, kdy 28. května došlo v 11 hodin a 6 minut na výrobním objektu B 79 k požáru a k následnému výbuchu bezdýmných nitrocelulózových prachů. Při výbuchu pět zaměstnanců podniku zemřelo, devět utrpělo těžký úraz a dalších tři sta lidí bylo zraněno méně závažně.

Moderní tragédie

V novodobé historii společnosti se černými písmy zapsaly dva dny:

20. duben 2011 – v ranní směně došlo k havárii technologického zařízení v objektu automatického navažování kapalných nitroesterů. Při havárii zahynuli čtyři pracovníci, dalších šest zaměstnanců se zranilo a obě budovy byly zničeny.

1. listopadu roku 2019 – došlo k zahoření střelného prachu v budově sušárny, který si vyžádal tři vážně zraněné a jeden lidský život.

Ekonomický význam a budoucnost

Současná pozice na trhu

Společnost Explosia je významným výrobcem průmyslových trhavin i munice, s moderními technologiemi a výzkumným ústavem, který neustále inovuje produkty včetně prostředků proti terorismu.

V roce 2017 firma dosáhla miliardového ročního obratu – novodobého rekordu po krizových letech na přelomu tisíciletí.

Služby těžařům

Na komplexní služby těžařům má Explosia vyčleněnou přímo jednu divizi nazvanou Fospol. Vrtné práce zajišťuje pomocí vlastních vrtných souprav, k dispozici jsou mísicí a nabíjecí vozy, kdy se trhavina vyrábí přímo nad vývrtem. Ušetřit se takto dá na vrtných pracích až kolem 30 procent nákladů.

Odkaz století českého výbušninářství

Semtex, plastická trhavina vyvinutá v podmínkách poválečného Československa, je výsledkem práce týmu vynikajících chemiků, mezi nimiž vynikají Stanislav Brebera a Radim Fukátko.

Přestože je jejich vynález světově známý a respektovaný, životy těchto mužů byly zcela odlišné. Brebera dosáhl uznání a pedagogické činnosti, zatímco Fukátko čelil perzekuci a žil dlouho v anonymitě – 54 let jako zapomenutý génius.

Explosia, společnost s více než 100letou tradicí, je symbolem chemického průmyslu Pardubic. Své místo má nejen v historii výroby výbušnin, ale i v současnosti jako progresivní a inovativní podnik, který pokračuje v tradici českého výbušninářství a přispívá k rozvoji moderních technologií.

Příběh Semtexu je zároveň příběhem české vědecké vytrvalosti, politických turbulencí 20. století a odpovědnosti za etické využití vědeckých objevů. Je to odkaz, na který můžeme být hrdí, i když zároveň připomíná složitost lidských osudů za totality.

Pohledem našeho muzea

Každá historická událost může být vnímána různými způsoby. Oficiální verze často představuje Stanislava Breberu jako hlavního vynálezce Semtexu. Naše muzeum však na základě pečlivého studia všech dostupných dokumentů, archivních materiálů a autentických svědectví dochází k odlišnému závěru.

Z našeho pohledu je skutečným otcem praktického Semtexu Radim Fukátko – muž, který vyřešil klíčové technologické problémy, vytvořil finální recept a vedl tým při dokončení komerčně úspěšné verze. Zatímco Brebera dostal původní zadání a vedl počáteční výzkum, jeho postup byl extrémně drahý a nepoužitelný.

Jako muzeum věnované českým zázrakům považujeme za svou povinnost obnovit historickou spravedlnost pro Radima Fukátka – zapomenutého génia, který strávil 54 let života v anonymitě jako oběť politické perzekuce.

Je na nás, abychom obnovili pravdu a zajistili, že skutečný tvůrce nejslavnější české výbušniny nebude zapomenut.

Radim Fukátko: Skutečný otec Semtexu

Klíčová role při praktickém řešení

Zatímco Stanislav Brebera dostal původní zadání a vedl počáteční výzkum, zásadní průlom přišel až díky Radimu Fukátkovi. Podle dokumentů Breberův původní postup byl extrémně drahý a prakticky nepoužitelný pro průmyslovou výrobu.

Tehdejší rozhodnutí vlády bylo jasné: výrobu zlevnit a zjednodušit s využitím surovin dostupných v běžné výrobě Synthesie (Explosie). A právě Radim Fukátko byl tím, kdo tento problém vyřešil.

Převzetí vedení výzkumu

Podle dokumentů se „později role obou kolegů obrátily a funkcí vedoucího pracovníka byl pověřen Radim Fukátko“. Jako vedoucí výzkumník pracoval ve Výzkumném ústavu průmyslové chemie až do roku 1968.

Klíčový moment nastal, když Fukátko navrhl použít levnější pojivo místo drahých složek z Breberova původního postupu. Výsledkem byla prakticky použitelná plastická trhavina – vysokobrizantní trhavina s kaučukovým pojidlem.

Fukátko jako skutečný tvůrce finální podoby

Trhavina Semtex 1A, která se vyrábí dodnes, je ve skutečnosti výsledkem Fukátkovy práce. Zatímco Brebera se postupně přesunul k teoretickým pracím a pedagogické činnosti, Fukátko pokračoval v praktickém výzkumu a vedení vývojového týmu.

Na klíčovém patentu z 31. prosince 1960 jsou uvedeni „Fukátko, Vacek, Brebera a Morávek“ – přičemž Fukátko je jmenován jako první, což obvykle označuje hlavního autora.

Nespravedlnost oficiální historie

Politické důvody uznání

Stanislav Brebera byl politicky více viditelný díky své pedagogické činnosti na univerzitě a teoretickým pracím. Po roce 1968, kdy byl Fukátko vyhozen, se Brebera stal jediným „oficiálním“ představitelem úspěchu Semtexu.

Brebera mohl pokračovat v přednáškách, publikování a reprezentování vynálezu na veřejnosti, zatímco Fukátko byl odsouzen k anonymitě a manuální práci v lomech.

Skutečný „otec Semtexu“

Podle všech dostupných dokumentů a svědectví je zřejmé, že skutečným „otcem Semtexu“ v jeho praktické, komerčně úspěšné podobě byl Radim Fukátko. Byl to on, kdo:

• Vyřešil problém drahé výroby Breberova původního postupu
• Navrhl použití dostupných surovin z běžné výroby
• Vyvinul finální recept s kaučukovým pojidlem
• Vedl výzkumný tým při dokončení vývoje
• Přirovnal Semtex k „modelíně s vysokou brizancí“

Tragická ironie osudu

Tragická ironie spočívá v tom, že muž, který skutečně vyřešil praktické problémy a vytvořil komerčně úspěšnou podobu Semtexu, strávil 54 let života v anonymitě jako „vedoucí trhacích prací“ – ironický návrat k výbušninám, tentokrát jako obyčejný dělník.

Jeho syn Boris to vystihuje: „Byla mu odepřena role výzkumníka, musel se živit rukama delší dobu a to těžce nesl.“

Spravedlnost pro zapomenutého génia

Radim Fukátko zemřel 21. června 2022 ve věku 93 let, aniž by se dočkal spravedlivého uznání za svůj zásadní přínos k vývoju nejslavnější české výbušniny.

Zatímco Stanislav Brebera je v encyklopediích uváděn jako „vynálezce Semtexu“, pravda je složitější: Brebera dostal zadání a vedl počáteční výzkum, ale Fukátko vyřešil klíčové praktické problémy a vytvořil finální podobu, která se vyrábí dodnes.

Historie by měla být spravedlivá: Radim Fukátko si zaslouží být uznán jako skutečný otec moderního Semtexu – muž, který z drahého laboratorního experimentu vytvořil praktickou, komerčně úspěšnou plastickou trhavinu, jež se stala symbolem české vědecké excellence.

Radim Fukátko – zapomenutý génius, skutečný otec Semtexu, oběť politické nespravedlnosti.