Historie ohňostroje a střelného prachu (černého) 

Historie ohňostroje a střelného prachu: Od dávných časů až po současnost
Ohňostroje a střelný prach patří mezi fascinující lidské vynálezy, které ovlivnily nejen zábavní pyrotechniku, ale také vojenství, průmysl a kulturu po celém světě.

Historie ohňostrojů a střelného prachu je plná zajímavostí, legend, významných osobností i převratných objevitelských okamžiků. Ponořme se do hluboké historie těchto dvou propojených fenoménů a prozkoumejme jejich vznik, vývoj, využití i význam v různých historických epochách.

První zmínky o střelném prachu – Černý prach a jeho tajemství

Základní složkou většiny pyrotechnických výrobků je černý střelný prach (často nazývaný jednoduše černý prach), který je vůbec nejstarší známou výbušninou na světě. Tradičně se skládá ze tří hlavních složek: dřevěného uhlí, síry a ledek (dusičnan draselný). Právě objev ledku byl jedním z klíčových momentů v historii vývoje střelného prachu. První písemné záznamy o střelném prachu pocházejí z období 7. až 9. století v Číně. Podle legend byl vynalezen taoistickými mnichy, kteří hledali elixír nesmrtelnosti.
Původně byl tento magický prášek využíván v tradiční čínské medicíně, později se však jeho vlastnosti ukázaly být mnohem zajímavější: výbušnost, schopnost produkce ohně, kouře a hluku. Brzy jej Číňané začali používat nejen pro magické účely, ale také pro odpuzování zlých duchů, přípravu ohňostrojů a nakonec i jako náplň primitivních zbraní.

Bambusové roury, první ohňostroje a slavnosti v Číně

V počátcích byly nejběžnější formou ohňostrojů bambusové roury, které byly plněny černým prachem a házeny do ohně. Výsledkem byla hlasitá exploze doprovázená kouřem, jiskrami a často i pestrobarevnými efekty, pokud byly přidány minerální příměsi. Tyto „výbuchy“ měly zahánět zlé duchy a staly se nedílnou součástí čínských slavností, zejména během oslav Nového roku a důležitých svátků.
Číňané byli první, kdo dokázali střelný prach využít k pohonu raket – nejenom ve zbrojení, ale také k vytváření světelných efektů na noční obloze. První skutečné ohňostroje, jak je známe dnes, se objevily právě v Číně.

Rozšíření znalostí do světa: Arabové, Indie, Evropa

Znalosti o výrobě střelného prachu a ohňostrojných efektů se začaly šířit z Číny do dalších částí Asie – do Indie a k Arabům, kteří se také významně podíleli na zdokonalování směsí. Arabští alchymisté experimentovali s různými poměry a složkami prachu, což vedlo k dalšímu zdokonalení jeho účinků.
Do Evropy pronikly znalosti o střelném prachu v průběhu 13. století. Traduje se, že jeden z prvních Evropanů, kteří popsali výrobu černého prachu, byl anglický filozof a vědec Roger Bacon. Německé prameny zase zmiňují Berchtolda Schwarze, který by měl být „otcem černého prachu“ v evropském kontextu. Ať už je pravda jakákoliv, během 14. století už v Evropě vznikala prosperující výroba palných zbraní a pyrotechnických efektů.

Střelný prach a jeho význam ve vojenství

Zásadní průlom přišel s využitím střelného prachu v palných zbraních. První děla, hákovnice, píšťaly či tarasnice znamenaly zásadní změnu v tehdejším válečnictví. Husitské války v 15. století byly významným obdobím pro rozvoj střelného prachu na území českých zemí. Pod vedením Jana Žižky z Trocnova byly využity české inovace jako píšťala (odtud slovo pistole), houfnice i kanón. Pyrotechnika tak ovlivnila nejen průběh bitev, ale i samotný jazyk, protože pojmy jako „houfnice“ (anglicky howitzer, německy Haubitze) a „kanón“ pronikly do celosvětového slovníku.
První zmínka o výrobě střelného prachu v českých zemích pochází z roku 1432. Od té doby se výroba pyrotechniky a střelného prachu neustále zdokonalovala.

Výroba střelného prachu: Od středověku po moderní dobu

Tradiční výroba černého střelného prachu byla dlouho doménou mistrů střelmistrů a alchymistů. Základem byla pečlivá volba surovin a jejich správné promíchání. Důležitým faktorem bylo zachování přesného poměru složek a zabezpečení proti náhodné explozi v průběhu výroby.
Až do poslední třetiny 19. století byl černý prach prakticky bez konkurence. Vyráběl se nejen pro vojenské účely, ale také pro těžbu uhlí, rud a další průmyslové využití. První použití střelného prachu jako trhaviny při těžbě hornin bylo zaznamenáno v roce 1627 ve slovenské Baňské Štiavnici, kde střelmistr Kašpar Weindl provedl historicky první odstřel horniny.

Ohňostroje – symbol radosti, moci a slavností

Zatímco střelný prach měl často destruktivní účel, ohňostroje se staly symbolem radosti, oslav a velkolepých událostí. Už od počátku jejich historie byly ohňostroje využívány při korunovacích, svatbách, státních svátcích či vítězných taženích. V Evropě se první velkolepé ohňostrojné slavnosti konaly v Itálii, Německu a Francii během renesance a baroka. Zvláštní popularitu si ohňostroje získaly na dvorech císařů, králů a aristokracie.
V Praze byla např. v době vlády Rudolfa II. pořádána velkolepá ohňostrojná představení na Hradčanech, kde se pyrotechnika stala uměním – kombinací barev, efektů, hudby a překvapení. Tradice ohňostrojů přetrvala až do dnešní doby, kdy jsou nedílnou součástí oslav Nového roku, městských slavností, svateb, sportovních vítězství i kulturních akcí.

Vývoj pyrotechnických efektů

S rozvojem chemie a průmyslu se začaly používat nové složky pro výrobu barevných efektů. Přidáváním různých kovových solí vznikaly nové barvy: červená (stroncium), modrá (měď), zelená (baryum), bílá (hořčík) a další. Moderní ohňostroje tak nabízejí ohromující paletu vizuálních a akustických efektů – od světelných kytic, přes gejzíry, fontány, po složité choreografické sestavy.

Zajímavosti a významné akce spojené s ohňostroji

Největší ohňostroj na světě byl odpálen v Dubaji během oslav příchodu Nového roku 2014, kde bylo použito přes 500 000 odpalovaných efektů.
V Japonsku jsou ohňostroje (hanabi) dodnes symbolem léta a pořádají se zde desítky obřích ohňostrojných festivalů.
V Číně je výroba pyrotechniky stále tradičním řemeslem a města jako Liuyang jsou považována za světové centrum produkce ohňostrojů.
Mezi nejslavnější ohňostroje v Evropě patří každoroční show v Londýně na Silvestra, v Paříži u Eiffelovy věže nebo v Praze na Vltavě.
Vývoj „tichých ohňostrojů“ je v posledních letech reakcí na potřebu snížit hlukovou zátěž pro domácí mazlíčky nebo ve městech.

Shrnutí

Historie ohňostrojů a střelného prachu je fascinujícím příběhem lidské vynalézavosti, kreativity a věčného úsilí spojit sílu přírody s touhou po radosti, oslavě a bezpečí. Černý prach, pyrotechnika, slavnostní ohňostroj, tradiční i moderní efekty, významné historické události a osobnosti – to vše tvoří bohatou mozaiku dějin, které sahají od starověké Číny až po současný svět moderního pyrotechnického umění.
Ať už si užíváte barevné světelné efekty během slavností, nebo obdivujete historický význam střelného prachu, vždy pamatujte na jeho úžasnou cestu dějinami, která navždy změnila svět.

Ledku sedm dílu vezmi
a pět uhlíků z lískového dřeva,
až zamícháš obé za zavřenými dveřmi,
pět dílů síry přidat je třeba.

Ovládneš-li toto mocné umění,
vyvoláš hrom a velké zděšení.

Ale na ruce pozor dej,
měj i ty trochu strach
a z mysli nepouštěj,
že omámil tě černý prach.