Německý signalizační prostředek Ortungsleuchtzeichen

Ortungsleuchtzeichen a Signalbombe: Zapomenuté signální ohňostrojné pumy německé Luftwaffe

Pyrotechnika, která zachraňovala životy letců

Historie pyrotechniky není jen o ohňostrojích pro zábavu a slavnosti. Velký význam měla a stále má také pyrotechnika signální a vojenská, využívaná například pro záchranu životů, signalizaci nebo navigaci za zhoršených podmínek. Významným příkladem jsou německé kulové pumy s označením Ortungsleuchtzeichen a Signalbombe, které byly využívány zejména během druhé světové války v letectvu Luftwaffe.
Ortungsleuchtzeichen, v doslovném překladu „orientační světelný znak“, byla speciální signální pyrotechnika určená především k navigaci letadel na letištích při špatné viditelnosti, v mlze nebo v noci. Pro Luftwaffe sloužila tato „ohnostrojná koule“ jako improvizovaný letecký maják, díky němuž piloti mohli za obtížných podmínek bezpečně přistát.

Konstruktivní zpracování: Papírové těleso, silný efekt

Z pohledu pyrotechnické konstrukce šlo o kulovou pumu (Signalbombe) kalibru obvykle 125 mm. Těleso bylo vyrobeno z papíru a tvrzeného kartonu, zvenku pokryto lakovaným papírem pro zvýšení odolnosti vůči povětrnostním vlivům. Tvar byl téměř identický s dnešními ohňostrojnými kulovými pumami, což dokládá, jak vojenská historie často ovlivnila i pozdější vývoj zábavní pyrotechniky.
Zajímavostí je přezdívka „ředkev“, kterou pumy získaly právě díky svému charakteristickému tvaru. Pro vystřelení pumy se používal moždíř z tvrdé lepenky, dlouhý cca 755 mm, ve spodní části zpevněný dřevěnou zátkou a ocelovou deskou. Spodní hrot umožňoval snadné upevnění moždíře do země. Díky robustní konstrukci bylo možné z jednoho moždíře vystřelit až 50 pum.

Princip odpalu a druhy iniciace

Pyrotechnická puma byla odpalována buď pomocí třecího zapalovače se zpožďovačem, nebo v modernějších případech elektrickým roznětem. Tyto mechanismy zajistily bezpečnou a spolehlivou iniciaci i v náročných podmínkách.
Po odpálení vystoupala puma do výšky až 180 metrů, kde došlo k jejímu roztržení a vypuštění obsahu – obvykle 15 až 18 velkých světlic. Ty hořely 6 až 8 sekund s velkou intenzitou světla, což umožnilo jejich viditelnost až na vzdálenost 1,5 km. Hmotnost pumy se pohybovala od 500 do 950 gramů v závislosti na typu a složení efektu.

Varianty signálních pum Signalbombe

Ortungsleuchtzeichen a Signalbombe byly vyráběny v několika variantách, lišících se jak použitím, tak efektem:

Noční signalizace – světlicové pumy s barvami bílá, červená, zelená a žlutá. Používaly se k označení přistávacích drah, určení směru příletu či varování.
Denní signalizace – efekty s barevným kouřem (modrá, zelená), které byly dobře viditelné i za denního světla.
Typy hvězdových efektů:

Einzelstern (jedna hvězda) – puma s jednou velkou světlicí (často červená, zelená nebo žlutá).
Doppelstern (dvojitá hvězda) – dvě velké světlice.
Sternbündel (hvězdokupa) – více menších světlic (minimálně 15), které vytvořily intenzivní světelný „květ“ na obloze.

Počet hvězd byl zřetelně značen kartonovým kolečkem na vrchní části pumy: jeden bod znamenal jednu hvězdu, dvě tečky dvojhvězdu, sedm až devět teček označovalo „kytici“ hvězd.

Signalbombe mit blitz – blesková salutační puma

Za zvláštní zmínku stojí varianta Signalbombe mit Blitz, která byla naplněna zábleskovou složí (flash powder). Jednalo se v podstatě o předchůdce dnešních pyrotechnických efektů známých jako Titanium Salute. Tato puma (kalibr 122 mm) obsahovala až 950 gramů zábleskové slože a její odpálení bylo už kvůli bezpečnosti vždy elektrické. Efekt byl masivní záblesk, který měl za úkol přilákat pozornost, případně signalizovat důležitou událost nebo nebezpečí.

Možné civilní využití a ohňostrojné paralely

Přestože šlo primárně o vojenský signalizační prostředek, díky svému ohňostrojnému charakteru byly Signalbomben v principu velmi blízké klasickým ohňostrojným kulovým pumám. Nelze vyloučit, že některé z těchto pum mohly být využívány – nebo přizpůsobeny – i pro slavnostní či demonstrační účely. Vývoj vojenské pyrotechniky ostatně mnohokrát inspiroval i civilní sféru, například při výrobě slavnostních ohňostrojů, signálních raket nebo zábleskových efektů.

Technické a sběratelské zajímavosti

Konstrukce těchto pum byla velmi odolná, umožňovala opakované používání moždířů, což bylo z ekonomického hlediska praktické.
Rozpoznávacím znakem byly kartonové značky na pumách i jedinečné barvy efektů.
Signalbombe dnes představují zajímavý sběratelský artefakt – exempláře, návody nebo dobové fotografie lze najít na specializovaných fórech (např. Feuerwerkforum, Lexpev) nebo v muzeích vojenské techniky a pyrotechniky.

Ortungsleuchtzeichen a pyrotechnická historie
Ortungsleuchtzeichen i Signalbombe zůstávají nejen připomínkou vojenské techniky, ale i ukázkou technického pokroku v oblasti pyrotechniky. Jejich vývoj, konstrukce i použití měly velký vliv na pozdější tvorbu zábavní i signální pyrotechniky v poválečných letech. Dnes jsou významným předmětem zájmu sběratelů, muzeí i odborníků na vojenské dějiny a pyrotechniku.

Použité zdroje a fotografie:
Lexpev, Feuerwerkforum, vojenské archivy, specializované pyrotechnické a historické weby.

Německé signální pumy Ortungsleuchtzeichen a Signalbombe byly klíčovým prvkem noční i denní letecké navigace v době druhé světové války. Svým konstrukčním řešením, pyrotechnickým efektem i bezpečnostními prvky ovlivnily nejen vojenskou, ale i civilní pyrotechniku. Dnes jsou cenným svědectvím technického vývoje a válečných dějin i inspirací pro současné nadšence do ohňostrojů a pyrotechniky.

Jednalo se v podstatě o kulovou pumu kalibr 125 mm.