Pro mladou generaci chemiků je toto jméno neznámé. Starší generace a pamětníci se s ním setkávali velmi často.Kdo to byl, dovolte mi v krátkosti pro všechny připomenout. Ing Mojmír Janků se narodil 8.6.1922 na Slovensku, kde vyrůstal v harmonické rodině. Před vznikem samostatného Slovenského štátu se přestěhoval s rodiči a sestrou do Brna. Zde také vystudoval Vyšší školu chemickou a po válce i chemickou fakultu na VUT. V průběhu války při totálním nasazení v Ostravě o vlásek unikl smrti. Po vystudování vysoké školy nastoupil do Milo-závodů v Olomouci, po vzniku samostatné, tehdy Vyšší průmyslové školy chemické, se zde stal vyučujícím anorganické chemie a technologie. Tak se chemie a
učitelské povolání staly jeho životním posláním a koníčkem. Své studenty miloval, připravoval pro ně
pokusy, které ho proslavily jako velkého experimentátora. Jeho žáci ho rovněž milovali a uznávali. Velmi dobré vztahy mezi nimi pokračovaly i po maturitách a po odchodu Ing. Janků do důchodu, až do posledních dnů jeho života. Po určitou dobu učil rovněž externě na strojní fakultě VUT na oboru
parních kotlů a na katedře pedagogiky, kde předával své bohaté znalosti a zkušenosti z metodiky výuky
chemie inženýrům, kteří se chtěli stát učiteli chemie. Po 7 roků vedl Střední školu stavebních hmot v Hodoníně. Odtud odešel z důvodu nesouhlasu se školskou politikou v „normalizačním období“ a vrátil se
zpět na tehdy už Střední průmyslovou školu chemickou do Brna, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek – pouze učitelský. V době aktivní činnosti byl autorem několika učebnic anorganické chemie pro střední školy s chemickým zaměřením a podílel se na organizaci a vypracovávání zadání úkolů pro řešení chemické olympiády. Jeho experimentálních znalostí a zkušeností využívala ČT v Brně, pro kterou externě ještě v době aktivního věku a posléze i dlouho v důchodu vymýšlel, připravoval a prováděl pyrotechnické efekty pro různé pořady, hlavně pohádky. A nejen to, v někte- rých si i aktivně zahrál. I v televizi ho měli rádi a laskavě ho nazývali „ohnivý mužíček“. V závěru této jeho činnosti režisér Pavel Jandourek o něm a jeho pokusnictví natočil s jistou dávkou laskavého humoru filmový medailon „Kabinet doktora Kaligariho“, který byl několikrát v televizi uveden.
Z povahových vlastností lze u něj vyzvednout při vší jeho skromnosti plné nasazení a entuziasmus pro
veškerou práci a činnost, kterou v životě dělal. Žil šťastný život ve spořádané rodině. Jeho žena Jarmilka,
rovněž chemička, mu byla vždy oporou v jeho práci, ale rovněž i první kritičkou a recenzentkou jeho činnosti. Smrt ho zastihla 26.12.2006 v kruhu rodiny a vysvobodila ze zdravotních potíží, kterým se na sklonku života nevyhnul. Komu z nás se podaří 84 let žít tak plný a hodnotný život? Pro nás všechny byl a zůstane MOJMÍR !

Na podkladě nekrologu předneseného p. Ladislavem
Lakomým (abs. 1952), členem ND Brno, napsal Ing.
František Keberle (jeho žák) a pozdější kolega.

SPŠCH Brno, chemický občasník.