Střelný prach se odhadem datuje do období mezi šestým a devátým stoletím našeho letopočtu. První zmínky o ohňostrojích byly datovány v Číně přibližně 2000 let nazpátek, kdy byla náhodně připravená první „petarda“. Legenda vypovídá o tom, že čínský kuchař náhodně vyrobil první petardu, když v zahradní kuchyni smíchal dřevěné uhlí, síru a ledek.

Poté co byla směs vměstnána do ucpané bambusové trubičky a zapálena, explodovala.

Jiné zdroje se odkazují na vznik ohňostrojů až v 9. století n.l., ačkoliv toto datum je spojováno především s vynálezem střelného prachu.

Zvuk, který vzniknul při explozi, byl pro lidi zcela nový a vystrašil všechny živé bytosti. Číňané si domysleli, že když hrozný zvuk dovede vystrašit jak lidi tak zvířata, mohl by také zastrašit zlou sílu NIAN, o které věřili, že požírá úrodu a lidi samotné.A tak během oslav lunárního Nového roku házeli do ohně bambusové trubičky naplněné směsí, která explodovala a vydávala hlasitou ránu. Tím si Číňané chtěli zajistit štěstí a blahobyt po zbytek následujícího roku a zastrašit všechny zlé síly. Brzy však začali používat bambusové petardy i na svatbách, pohřbech a při oslavách narození dítěte.

Ve 13. století n.l. Marco Polo přivezl do Evropy mnoho novinek. Mezi nimi i černý prach a tak se v Itálii rozmohly zábavy za doprovodu ohňostrojů.

V 15. století se začíná střelný prach používat také pro vojenské účely. Prvně začala výroba raket, kanónů a následně i pušek.

Italové byli prvními, kdo dal ohňostrojům barvy díky přídavku práškových kovů ve formě chemické sloučeniny (soli kovů) Následovalo Německo a tak v 18 století byli Itálie a Německo velmocemi ve výrobě ohňostrojů.

V průběhu 70. a 80. let 20 století Čína zásobovala celý svět pyrotechnikou. Veškeré továrny v Číně byly státními továrnami a vývoz zajištovaly provinční exportní společnosti, které spolupracovaly s prostředníky v HongKongu. HongKong zajišťoval veškeré logistické služby, objednávky a pomáhal financovat zásilky přes moře.

Během těchto let nebylo hlavním cílem vydělat na výrobě pyrotechniky, ale zajistit lidem práci. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství.

V 90 tých letech se Čína začala otevírat okolnímu světu a tak vnikaly první soukromé továrny a společnosti, které navázaly přímý kontakt s odběrateli po celém světě. Možnosti státní podpory pro vznik nových soukromých subjektů, jazyková vybavenost, vzdělání v zahraničí vedly k rozmachu nových, moderních továren, kde jsou dodržovány bezpečnostní předpisy v průběhu celého procesu výroby, aby se minimalizovala rizika náhodných výbuchů v továrnách a tak se zamezilo ztrátám na lidských životech.

Čína je považována za kolébku ohňostrojů, které v moderní době mají na trhu své místo a slouží k zábavě a zpestření každodenního života.