Výroba střelného a trhacího prachu ve Veverské Bítýšce: Zapomenutá průmyslová historie Moravy

Úvod do historie pracháren a výroby střelného prachu

V srdci Moravy, nedaleko hradu Veveří, leží malebné městečko Veverská Bítýška, které se významně zapsalo do dějin průmyslové výroby střelného prachu. Ve zdejší prachárně nebyla výroba střelného a trhacího prachu pouze řemeslem, nýbrž životním posláním několika generací dělníků, kteří zde den co den riskovali své životy při manipulaci s nebezpečnými látkami. Místní prachárna byla v 19. století jedním z klíčových podniků svého druhu na Moravě, a její postupy i produkty byly vyhledávány nejen armádou, ale i civilními odběrateli.
Výroba střelného prachu v Čechách a na Moravě má dlouhou tradici, sahající až do středověku. Prachárny byly často situovány v blízkosti vodních toků a hlubokých lesů, což poskytovalo potřebný materiál i energii. Veverská Bítýška měla díky své poloze a dostupnosti přírodních zdrojů ideální podmínky pro vznik a rozvoj tohoto průmyslového odvětví.

Materiály potřebné k výrobě prachu

Klíčové suroviny pro výrobu střelného prachu tvořily dřevěné uhlí, síra a ledek (dusičnan draselný). Tyto látky musely být co nejčistší a precizně dávkované. Dřevěné uhlí bylo připravováno výhradně z březového dřeva, které dodávaly okolní lesy u hradu Veveří. Březové dřevo bylo oceňováno pro svoji jemnou strukturu a nízký obsah pryskyřic, což se odráželo v kvalitě výsledného uhlí. Síra byla do prachárny dopravována vojenskou správou, stejně jako ledek, jehož výroba a distribuce podléhala přísné státní kontrole.

Proces výroby dřevěného uhlí v milířích

Výroba dřevěného uhlí byla zcela zásadní etapou procesu. Dřevo se nejprve zbavilo kůry, naštípalo na špalíky a ty se pak pálily ve speciálních milířích. Milíře měly podobu okrouhlých cihlových jam, hlubokých přibližně tři metry a širokých více než jeden metr. Konstruktéři milířů kladli velký důraz na to, aby dřevo nepřišlo do kontaktu s půdou, což by mohlo negativně ovlivnit čistotu výsledného uhlí.
Postup byl následující: Uprostřed milíře byla zapálena hranička dřevěných špalíků, poté se prostor postupně zaplnil dalšími špalíky až po okraj. Dřevo hořelo zvolna, a když byl povrch již rozpálený, zalil jej dělník vodou a přikryl silným čtvercovým plechem, na který navršil silnou vrstvu hlíny. Takto uzavřený milíř byl ponechán několik dní, než uhlí pečlivě vychladlo a prodoutnalo. Vzniklé dřevěné uhlí bylo vysoce kvalitní, což mělo zásadní vliv na výkon i stabilitu střelného prachu.

Drcení a mletí uhlí ve stoupách poháněných vodním kolem

Dalším krokem bylo rozdrcení uhlí na jemný prášek. V prachárně ve Veverské Bítýšce byla pro tento účel zřízena dílna s několika dubovými žlaby, ve kterých se nacházely mosazné stoupy. Tyto těžké stoupy byly poháněné vodním kolem, které čerpalo energii z Bílého potoka. Vodní kolo bylo nezbytnou součástí průmyslového vybavení prachárny a umožňovalo efektivní a rovnoměrné drcení materiálu.
Mletí probíhalo tak, že v každém žlabu pracovaly tři stoupy, které roztloukaly uhlí na jemný prášek. Tento proces byl nejen fyzicky náročný, ale i nebezpečný – jakákoli jiskra mohla znamenat katastrofu. Proto dělníci používali pouze nemetalické nástroje a dodržovali přísná bezpečnostní pravidla.

Míchání surovin a tvorba prachových zrnek

K roztlučenému uhlí byl následně přimíchán ledek a síra v přesně stanoveném poměru (na 20 kg uhlí připadlo 18 kg síry a 62 kg ledku). Směs byla znovu zpracovávána ve stoupách po dobu dvou až tří hodin, dokud se nevytvořila homogenní hmota. Tato směs se následně zvlhčila vodou, aby byla sypká, avšak stále navlhlá. Dlouhým zpracováváním ve stoupách se směs spojila do drobných zrnek prachu.
Zrnka prachu byla sbírána do dřevěných kádí a následně přemístěna do sušárny. Sušárna byla vybavena velkými kamny, které vytápěly prostor z vedlejší místnosti, aby nedocházelo k přímému kontaktu ohně se střelným prachem. Sušením na lískách a pravidelným prohrnováním se zajišťovalo rovnoměrné schnutí.

Leštění a balení střelného prachu

Suchý prach byl poté přesypán do dřevěných sudů, které se otáčely obdobně jako máselnice. Otáčení bylo opět poháněno vodním kolem. Leštění prachových zrnek bylo klíčové pro jejich následnou sypkost a minimalizaci prachových částic, které by mohly způsobit samovolný výbuch.
Po dokončení leštění byla zrnka prachu ručně vybírána ze sudů, vážena po padesáti kilogramech a balena do pytlů. Tyto pytle byly následně transportovány do vojenského skladiště v Brně, kde byl prach dále distribuován podle potřeb armády.

Výroba střelného prachu pro zbraně

Kromě tzv. prachu trhacího vyráběla prachárna i střelný prach určený pro palné zbraně. Zde byla požadována ještě vyšší úroveň čistoty a jemnosti. Používalo se dřevo lískové a krušinové, které rovněž pocházelo z lesů u hradu Veveří. Výrobní postup byl v zásadě totožný, avšak výsledný prach musel být jemnější, přibližně jako mák. Proto se směs přesívala a větší zrnka byla znovu rozmělněna.

Bezpečnost práce a nebezpečí výbuchu

Práce v prachárně byla nejen fyzicky náročná, ale zejména životu nebezpečná. I při maximální opatrnosti docházelo k výbuchům, které měly často tragické následky. Ve Veverské Bítýšce jsou historicky doloženy tři velké exploze – kolem roku 1810, 1825 a 1922. Tyto události měly vliv na bezpečnostní opatření nejen v této prachárně, ale i v jiných obdobných provozech.
Všichni zaměstnanci prachárny museli dodržovat přísná pravidla: ve výrobních prostorách byla zakázána jakákoli otevřená světla a kovové předměty, pracovníci nosili speciální antistatické oděvy a používali výhradně dřevěné nebo mosazné nástroje. Přesto byla práce v prachárně vždy spojena s rizikem.

Význam prachárny pro region i vojenskou správu

Výroba střelného prachu měla zásadní význam nejen pro místní hospodářství, ale především pro vojenskou logistiku a obranyschopnost celé oblasti. Prachárna ve Veverské Bítýšce byla pod přímým dohledem vojenské správy, která určovala kvóty výroby a kontrolovala kvalitu hotového produktu. Všechen vyrobený prach byl skladován v Brně, odkud byl dále distribuován na vojenské sklady, do zbrojnic a na bojiště.

Prachárna jako svědek průmyslových dějin

Dnes už po prachárně ve Veverské Bítýšce zůstaly jen vzpomínky, archivní dokumenty a několik místních pověstí. Přesto je její historie výmluvným svědectvím o dovednosti, odvaze i vynalézavosti našich předků. Výroba střelného prachu byla úzce spojena s rozvojem technologií, využíváním obnovitelných zdrojů energie (vodní kolo), znalostí chemie i s přísnými bezpečnostními předpisy, které byly neustále zdokonalovány na základě často velmi těžce získaných zkušeností.
Pokud Vás zajímá více informací o historii průmyslu, technologie výroby střelného prachu nebo konkrétní osudy pracovníků v prachárnách, můžete navštívit místní muzeum ve Veverské Bítýšce nebo prozkoumat archivní materiály vojenské správy či regionálních historických institucí. Prachárna ve Veverské Bítýšce tak zůstává nejen významnou technickou památkou, ale i inspirací pro další generace milovníků historie.