V bývalém Československu neexistoval volný prodej zábavní pyrotechniky. Jiná situace byla například v Německu kde byl prodej pyrotechniky možný od 28. do 31.  prosince. Mnozí z nás mají jistě v živé paměti dlouhé 50 ti i více metrové fronty nejen na banány. Podobně tomu bylo v Německu nejčastěji před drogerií, která pyrotechniku prodávala.

Podařilo se nám najít příběh (výpověď) jednoho prodejce té doby, který prodával pyrotechniku a ve svém příběhu líčí kousek po kousku celý průběh takového dne. Toto je jeho autentická výpověď:

Vstávám ráno kolem 4:45. Chvilku sedím v posteli a po chvilce dostanu chuť na jablko. Potom se odeberu do koupelny provést důkladnou osobní hygienu – chcete přeci na zákazníka zanechat dobrý čichový dojem. Sbalím si kapesní kalkulačku a nějaké další ostatní věci. Mezitím se kávovar vaří a vyrábí dokonalé cappuccino v omyvatelném „to-go hrnečku“ vyztuženém rýžovými slupkami. Následuje rychlý odjezd do prodejny, protože chcete mít v obchodě trochu více času krátce před opětovným otevřením a prozkoumat možné stížnosti. Když dorazíte do obchodu, uvítá vás 30 metrů dlouhá fronta skalopevných přátel ohňostrojů se zubatým „Dobré ráno, pane rachejtle!“

Odemknu dveře a rychle vklouznu dovnitř a znovu za sebou zavřu dveře … Fíha, hotovo, jsem v prodejním místě ohňostrojů! Šálek a kalkulačku pokládám na svá místa a zapínám topení a také celý obrovský osvětlovací systém. Následně musím rychle na toaletu. Sedím a v duchu přemýšlím jak mi špatní zákazníci znovu položí ošklivé otázky, alá: „Jak vypadá tamta baterie a tahle nová baterie a… jaký má efekt?… a stojí to za to ji koupit …? – Bože! Jak můžeš něco takového vůbec říct? Ani zcela dokonale neznám účinky některých „starých“ baterií pro ohňostroje, natož ty „zbrusu nové“! Ošklivé myšlenky házím za hlavu a jdu pracovat. Při pohledu na hodiny kdy je právě 6:30 se dívám směrem ven před prodejnu kde od přední části obchodu narostla fronta lidí na délku asi 50 metrů. Lidé čekající před obchodem mezitím skoro promáčkli dveře dovnitř a popíchli mě svým nadrženým pohledem. Nevadí mi to… jsem zvyklý být v centru pozornosti … Rychle letím znovu na leták …. (ehm, reklamní tiket) a dívám se, kde ve které mrazící přihrádce lze najít příslušné drobné jednotlivé předměty … v ten moment najednou hromy do dveří! Fuj! To jsem se lekl! Ale při lepším pohledu zjišťuji, že to je můj požadovaný podpůrný personál. Nechám kolegy rychle vstoupit a mezi tím tlustí, prolomení zákazníci byli posláni zpět ven … Ufff… Společně vyděšeni mluvíme třesoucími se hlasy a dodáváme si navzájem odvahu! Poté po krátké diskusi v 7:00 otevíráme zámky a necháme dav běžet volně dovnitř prodejny. Všichni se bojovně hrnou dovnitř a naráží na opevněný, prosklený prodejní pult. Začínáme!

První zákazníci jsou příkladní: Mají svá přesná přání a čistě vypsaný papír a dokonce i ceny podle počtu jemně a úhledně zapsaného seznamu! Vše postupně balíme do tašek a krabic a já mezitím postupně ťukám čísla do mé Casio FX-850P a na display se ukáže suma za 145,89 ukazuji zákazníkovi se slovy a přáním všeho nejlepšího do nového roku. Minimálně 60 procent kupujících se však při předávání peněz dobrovolně zaokrouhluje na další poloviční částku … „Sen zákazníci“ !!!

Krátce po 7:00 přijíždí k obchodu dodávka se zásobami zboží. Po krátké konzultaci s řidičem dodávky a vedoucím skladu v obchodě začneme nést krabice z auta do obchodu, abychom společně vyplnili první viditelné mezery v regálech, což nás chrání před přísností zákazníků! Následuje znovu perfektní pracovní nasazení a plnění přání všech zákazníků. V poledne při pohledu na hodiny si v duchu říkám, že  si musím dát pauzu 5 minut … ale fronta stále existuje … tak jen stačím usrknout trochu studené kávy a pokračuji v prodeji slovy: Přejete si, prosím? Kolem 14:00 nás jeden z prodejců opouští … nyní musí prodávat zábavní pyrotechniku někde v jiném obchodě …! Napínáme tedy opasky a já mžourám na svoji misku pro snídaňové cereálie, ale bohužel už podruhé k jídlu. Kolem 15:30: už je fronta pryč, ale zákazníci stále přicházejí „včas“ na naše prodejní místa – už to nevydržím a roztrhnu obal a nacpu do sebe hrst tohoto moderního obilného konglomerátu …hmmm opravdu velmi * chutné * … ale když mluvím, plivu a zákazníci jsou plní drobků. Po chvíli je řidič dodávky zboží znovu zpět a v některých regálech společně plníme náš opětovně vybombardovaný prázdný obchod.

Kolem 18:00 si myslím jen: „Ohňostroj“  a hodím do úst druhou hrst lahodného produktu obilných „corns flakes“. Skvělé! Následující dvě hodiny společně řešíme další objednávky na druhý den. Ve 20:00 otáčím klíčem v zámku u dveří obchodu. Opouštím bojiště a s hladovým žaludkem jdu na indiánské setkání a večeři! Pravděpodobně nejhorší den máme za sebou! Naštěstí se obchod otevírá až v 8:00 následujícího dne. Jsem tam v 7:30 protože stále musím něco nastavit a dát klíč do zámku …, ale nefunguje to! Klíč již nesedí! Frustrovaná, neschopná konkurenční klobása z Berlinerallee (doslovný překlad) nám z frustrace zablokovala zámek dveří kousky drátu!!! Podařilo se mi jeden z těchto kousků drátu dostat pomocí různých palubních nástrojů. Klíč bohužel ale stále nezapadá úplně do zámku. V 7.45 přijíždějí první kolegové a zákazníci již stojí před obchodem v dlouhé 50 ti metrové frontě. Zavoláme zámečníka! On by měl být na místě nejpozději do 40 minut. Zahlédl jsem lékárnu přes ulici a viděl jsem poslední šanci! Je již otevřená a mám k dispozici různé tenčí dlouhé kanyly, kterými se pokusím drát ze zámku vyndat. Bohužel ale ani s tím nedokážu zámek otevřít! Po 40 minutách nesmyslné čekací doby voláme znovu zámečníka, nyní jsme poslali mnoho zákazníků, kteří jsou tam autem, do dalších sousedních poboček . Po telefonu máme jistotu, že zámečník je v naší blízkosti do 10 minut … po 15 minutách zavoláme znovu … nikdo tam není! Ale teď o 5 minut později tam opravdu je! Nejprve se pokusí vyčistit zámek jemným nástrojem, ale to neuspěje ….Takže doporučuje vyvrtat zámek a koupit si nový. Klíčový muž (zámečník) je o svém doporučení a postupu práce zcela přesvědčen: ….odvrtání zámku je nejrychlejší způsob jak se dostat dovnitř. Zámek je rychle vyfrézován, ale „otevírací muž“ se stále „dusí“ zámkem … nelze jej otočit a rozhodně jej nelze otevřít … Obráběcí práce se zvětšují a prohlubují … já, moji kolegové i bránění zákazníci to celé se zájmem sledujeme. Pak konečně po dalších 15 minutách došlo k „prasknutí“ a dveře se otevřou. V 9:40  se obchod konečně otevírá! Ještě jednou děkuji „klíčovému muži“. Třetí den začal docela uvolněně v 9:00…. s žádným zámkem nebylo manipulováno a před obchodem čekalo jen pár lidí . Zákazníci, kteří se přelévali do našeho obchodu, byli buď běžní zákazníci, kteří do posledního dne bojovali sami se sebou nebo se svou peněženkou, aby si koupili tuhle, jistou, kyselou megabaterii a kde uzel praskl krátce před koncem kdo prostě zapomněl získat ten či onen předmět. Pak samozřejmě lidé, kteří čekali do posledního dne nebo zapomněli, že dnes je Silvestr a že vy, úplně jako ve slavném náčrtu „Ohňostroj od Gerhard Polt“  o půlnoci musí vystřelit několik dalších raket do nebe!

Také velkou skupinu zákazníků posledního dne jsou lidé, kteří si musí koupit stolní ohňostroje, krekry a prostě vše co ještě zbylo. O chvíli později vtrhli do obchodu další zákazníci a okamžitě hledali určitý výrobek se zmatenýma očima, a když je uviděli, popadli obě ruce a vrhli se přímo k pokladně. Kolem 12:00 se zvyšuje následující dialog mezi zákazníkem a prodejcem: Zákazník: … * Hele * ; Máte tohle a máte taky ještě tohle to? ; Prodejce:  Ano, tady … zbývají tři, kolik potřebujete? Zákazník: „Jeden stačí!“ a slovy dodává ; a v ostatních obchodech kolem nás už nemají toto?“ Prodavač; Ne … bohužel už vše je pravděpodobně vyprodáno. “ Citově jsem emocionálně rozdělen na dvě části podle našich několika zbývajících příkladů, ale jsem rád, že jsem mohl s touto službou pomoci hledajícímu zákazníkovi. Blížíme k magické hranici 14:00. Do obchodu nyní přichází jen pár lidí, protože většina okolních obchodů je již zavřená. Skuteční přátelé ohňostrojů stejně nepřijdou, protože se nyní připravují na silvestrovskou noc. 2 minuty před 14:00, chci jen dát klíč do nového již nezaseknutého, ale hříšně drahého zámku a v ten moment… no prostě klasika od „posledního zákazníka“. Otočím se a v duchu si pomyslím; že by ten chlap s černým SUV zaparkovaný ve druhé řadě, ten na baterie za 200 ? Bohužel ne… pravý opak = někdo jiný a se slovy: Zabalte mi něco … ale jen opravdu velké dobré věci. Již z první věty a uvítání je mi jasné, že jde o někoho kdo by si přál dát dohromady silvestrovský balíček za gigantických 20 marek, ale chce přesně vědět, co dělá za každé 2 marky zboží a zda je dobré a zda nikoliv? Ufff… Posledních 10 minut tedy ubíhá velmi pomalu…se zamknutými dveřmi mi v zádech ťukají na ramena „zákazníci“ kteří chtějí jen 10 prskavek nebo balíček fáborků. Ke konci času se peněžní obrat asymptoticky blíží nule!

Nikdy tedy nestojí za to být otevřen déle než většina okolních obchodů! Ach! Je to za mnou 🙂