Tradiční prvomájový ohňostroj

Nadšení a očekávání všude ve vzduchu, jak se blíží 1. máj, den práce a socialismu. Pro mnoho z nás, kteří jsme vyrůstali za éry socialismu v období let 1948 až 1989, byly oslavy prvního máje jedním z nejvýznamnějších a nejzajímavějších událostí roku. Jedním z nejpopulárnějších prvků těchto oslav byly slavnostní ohňostroje, které osvětlovaly oblohu večer před 1. květnem.  30. dubna, večer před svátkem práce, se města a vesnice připravovaly na velkolepé ohňostroje.

Lidé se scházeli na náměstích a ve veřejných parcích, aby společně oslavili přicházející den. Lampiónové průvody byly dalším tradičním prvkem těchto oslav. Děti s lampióny v rukou se řadily za sebou a procházely ulicemi, zpívajíce socialistické písně a nesouce vlajky s rudou hvězdou.  Samotné ohňostroje byly nezapomenutelným zážitkem. Barevné světelné efekty a hlasitý zvuk petard naplňovaly oblohu, zatímco lidé zírali nahoru s úžasem.

Ohňostroje symbolizovaly jednotu a sílu pracujících lidí a byly považovány za vyjádření solidarity a spolupráce v socialistické společnosti.  Každoročně se očekávalo, že ohňostroje budou ještě větší a efektnější než předchozí rok. Bylo to nejen o zábavě, ale také o propagaci socialistických ideálů a posilování vazeb mezi lidmi. I když se dnes může zdát, že tyto oslavy byly jen propagandistickým nástrojem, pro mnoho lidí byly skutečným zdrojem radosti a společenského sblížení.  Dnes, když vzpomínáme na oslavy prvního máje za socialismu, jsou ohňostroje jedním z nejživějších a nejpamátnějších prvků. Připomínají nám nejen minulost, ale také sílu kolektivního ducha a touhu po společenské spravedlnosti, která byla tak charakteristická pro toto období.

První máj neboli Mezinárodní den pracujících byl významnou oslavou v socialistických státech v letech 1948 až 1989. V tomto období se konaly živé a organizované slavnosti, zejména ohňostroje 30. dubna a 1. května.  Předvečer 1. máje, 30. dubna, byl často ve znamení lampionových průvodů. Tyto průvody byly symbolem světla tváří v tvář temnotě, představující naději a pokrok. Občané, často organizovaní odbory, nosili po ulicích barevné lucerny a vytvářeli tak podívanou na jednotu a solidaritu.  První máj, oficiální první máj, byl dnem odpočinku a oslav. Oblohu zaplnil ohňostroj, který symbolizoval jiskru revoluce a světlou budoucnost socialismu. Organizace těchto ohňostrojů byla kolektivním úsilím zahrnujícím místní komunity, vládní orgány a armádu.  Ohňostroj nebyl jen pro zábavu, ale sloužil také jako mocná vizuální reprezentace kolektivní síly a jednoty dělnické třídy. Koordinované úsilí při přípravě ohňostroje prokázalo efektivitu a organizaci socialistických společností.  Na závěr, 1. máj za socialismu byl časem jednoty, oslav a zamyšlení. Tradice ohňostrojů, zejména lampionových průvodů, byla svědectvím naděje a pokroku, který socialismus chtěl přinést. Uspořádání těchto oslav bylo důkazem efektivity a jednoty socialistických společností.“

Prvomájové ohňostroje napříč celým Československem

Ohňostroje pořádané tehdy zpravidla 30. dubna probíhaly v celém tehdejším Československu od Karlových Varů po Košice. Ve velkých městech i v menších obcích.

Náklady na slavnostní akce byly velmi rozdílné podle místa konání akce, rozsahu dané slavnosti, počtu účastníků, pozvaných hostů, bohatosti programů, počtu doprovodných akcí apod. Rozpočty centrálních slavností a oslav konaných v metropoli Praze či Bratislavě se pohybovaly v řádech statisíců či milionů Kčs. Ohňostroj se lišil rozpočtem i svým charakterem, protože ne všude bylo možné použití například stříbrný „vodopád“ (odborně ohněpád), který byl pro diváky velmi atraktivní. Pro tyto účely se využívalo výškových budov, mostů apod.

Fascinující podívaná byla například v Děčíně kde byl pravidelně  „vodopád“ spouštěn ze skály Děčínského zámku.

Někde z důvodu nízkého rozpočtu bylo k vidění pouze pár výstřelů barevných světlic za použití signálních nábojů 26,5 mm a někde naopak létaly vysokoletné rakety, kulové pumy, válcové pumy a Létavice.

Ohňostrojné výrobky zajišťoval tehdy jediný podnik – Zeveta Bojkovice. Velké ohňostroje v Praze, Brně, Ostravě či v Bratislavě – 1. máj (obvykle den před tím tedy 30. dubna), VŘSR apod.) zajišťovali zpravidla pracovníci Zevety. V jiném případě v ostatních menších městech a obcích po celém ČSSR Zevetou proškolený pyrotechnici, střelmistři, příslušníci SNB nebo Lidových milicí. V každém městě byl pyrotechnik, střelmistr či někdo jiný Zevetou vyškolený kdo zajišťoval ohňostroj.

Ohňostroje jsou součástí tradice, která trvá dodnes. I po pádu železné opony v roce 1989 se ohňostroje pořádají pravidelně každý rok v moha městech po celé ČR. Začátkem 90´ let se prvomájové ohňostroje často z historických politických důvodů přesouvaly na 8. května.  Někde se však pořádají stále 30. dubna nebo 1. května.